THE ŽENY začínaly v roce 2023 jako projekt, který prostřednictvím příběhů úspěšných žen ukazoval dětem a mladým lidem možnosti, které ve svém bezprostředním okolí nemuseli vidět. Postupně se z něj stala širší platforma postavená na vzdělávání, propojování lidí a vytváření konkrétních příležitostí. Vedle obsahu a komunity dnes pořádá THE ŽENY také Mentoring Day, komornější akce EXPERIENCE a THE ŽENY Summit. Ten letošní se koná 9. října v ostravském Gongu a propojuje byznys, technologie, zdraví, osobní rozvoj i networking. Flowee je mediálním partnerem konference, nás ale kromě samotného programu zajímalo především něco širšího: co podobná akce vypovídá o postavení žen v Česku v roce 2026, zda ještě stále existují skleněné stropy a jak se mění samotná představa o kariéře a úspěchu mezi generacemi X, mileniálkami a Gen Z. Na otázky odpovídala Vindy Krejčí, zakladatelka platformy.
Ženských konferencí, networkingových akcí a komunitních projektů je dnes poměrně hodně. V čem je THE ŽENY Summit jiný?
Naší největší silou je podle mě způsob, jakým celý formát tvoříme. Zaměřujeme se na ženy napříč obory i generacemi a propojujeme světy, které se běžně tolik nepotkávají. To je náš velký benefit, ale někdy také trochu Achillova pata, protože program připravujeme pro velmi různorodou skupinu žen s odlišnými zkušenostmi, potřebami i životními fázemi.
Summit nestavíme pouze na konferenčním programu. Propojujeme know-how a edukaci, inspiraci a networking s beauty a relax zónami, péčí o sebe nebo tématy longevity a vnitřního zdraví. Vedle hlavní stage jsou součástí programu mentoring pointy, networking i večerní program. Každá žena si tak může den poskládat podle toho, co právě potřebuje – někdo přijde pro konkrétní know-how, jiná kvůli kontaktům nebo inspiraci, další si chce jednoduše udělat čas pro sebe.
Největší hodnotu vidím v tom, že se tu mohou potkat ženy, které by se jinak možná nikdy nepotkaly. A z těchto setkání mohou vzniknout nové spolupráce, příležitosti i vztahy.
THE ŽENY vznikly v Moravskoslezském kraji, nikoli v Praze. Je regionální původ projektu vaší výhodou? A je postavení ambiciózních žen mimo Prahu nějak odlišné?
Regionální původ nám dává příležitost dívat se na některé věci jinak. Velmi často se setkáváme s přesvědčením, že pokud chce člověk dělat zajímavou kariéru, podnikat nebo být součástí velkých projektů, musí odejít do hlavního města nebo do zahraničí. U mladých lidí to slyšíme velmi často.
Na začátku THE ŽENY byla jednoduchá zkušenost. Když jste se lidí zeptali, jakou úspěšnou ženu ze svého regionu znají, často je nikdo konkrétní nenapadl. A přitom vůbec nemuselo jít jen o ženu z byznysu. Mohla to být osobnost z veřejného života, kultury, vědy nebo jiného oboru.
Proto jsme začali vytvářet prostor pro ženy, které v regionu něco dokázaly, ale mimo svůj obor nebo svoji bublinu o nich nebylo tolik slyšet. Platforma má dnes už mnohem větší, nadregionální přesah. Naši roli ale pořád vidím v propojování světů, které se jinak nemusí potkat, a ve zpřístupňování lidí, zkušeností a příležitostí, které bývají schované uvnitř jednotlivých sociálních nebo profesních bublin.
Když jste THE ŽENY zakládali, jaký konkrétní problém jste chtěli řešit? Platí ještě dnes?
Na začátku byla poměrně jednoduchá myšlenka: ukazovat lidem příběhy a možnosti, které třeba ve svém bezprostředním okolí nevidí. Hodně jsme pracovali s pozitivními ženskými vzory, ale také s tématy, s nimiž se mladý člověk – a nejen on – může v životě potýkat. Se šikanou, sociálním vyloučením, psychickými problémy nebo dalšími těžkými situacemi.
Postupně jsme ale zjistili, že samotná inspirace nestačí. Můžete někomu ukázat skvělý příběh, ale pokud neví, jak udělat další krok, koho oslovit nebo kde získat zkušenost, jeho efekt je omezený.
Proto se THE ŽENY posunuly od inspirativního obsahu k platformě postavené na propojování, edukaci a vytváření konkrétních příležitostí. Dnes máme Summit, komunitu, THE ŽENY EXPERIENCE, podcasty, edukační kampaně nebo Mentoring Day pro mladé lidi. Problém tedy nezmizel, ale mnohem lépe jsme pochopili, jak na něj chceme reagovat.
Existuje podle vás v Česku v roce 2026 pořád „skleněný strop“? A pokud ano, kde na něj ženy narážejí nejčastěji?
Nechtěla bych tvrdit, že existuje jeden univerzální skleněný strop, na který naráží každá žena. Realita je podle mě mnohem širší a hodně záleží na oboru, firmě, životní situaci i prostředí, ze kterého člověk vychází.
Z toho, co vidíme kolem sebe, vnímám spíš soubor různých bariér. Někde mohou být strukturální a souviset s nastavením firmy nebo možnostmi skloubit kariéru s rodinou. Jinde hraje velkou roli přístup k informacím, kontaktům, financím, mentorům nebo lidem, kteří vám vůbec ukážou, že určitá cesta existuje.
Málokdo dostane všechno na stříbrném podnose. Často nás nejvíc posune právě odvaha zeptat se, oslovit někoho zkušenějšího nebo si říct o příležitost či spolupráci.
Hodně současných ženských akcí pracuje s pojmy jako sebevědomí, vlastní hodnota nebo empowerment. Není riziko, že tím systémový problém přeneseme na jednotlivou ženu? Místo „firma má špatně nastavené podmínky“ jí vlastně říkáme: „Musíš být odvážnější a víc si věřit.“
Tohle si uvědomujeme a podle mě jdou obě roviny ruku v ruce. Když si člověk začne víc uvědomovat vlastní hodnotu, nastavovat hranice a říkat si o to, co chce, začne to přirozeně ovlivňovat i prostředí, ve kterém funguje. Někdy právě díky tomu zjistí, že daná firma nebo role pro něj není správně nastavená a svůj potenciál může využít lépe někde jinde.
Proto se snažíme pracovat s oběma stranami. Žena může získat know-how, mentora, zkušenost nebo větší jistotu sama v sobě. Zároveň ale potřebuje prostředí, které jí umožní tento potenciál skutečně využít.
Podobně je to u mladých lidí. Chceme je motivovat a ukazovat jim možnosti, ale nechceme jim malovat realitu narůžovo. Startovní podmínky máme každý jiné a některé jsou objektivně složitější než jiné. To ale ještě nemusí znamenat nepřekonatelnou překážku. Někdy právě to, co zpočátku vnímáme jako slabou stránku nebo handicap, probudí v člověku největší motivaci něco změnit.
Kdybyste měla říct jednu věc, která se za posledních deset let pro české ženy zásadně změnila k lepšímu, co by to bylo? A co jsme naopak skoro neposunuli?
Dnes potkáváme ženy ve vedení firem, podnikání, technologiích, kreativních oborech i veřejném prostoru a můžeme vidět mnohem více různých cest, jak může profesní i osobní život vypadat. Zní to jako banalita, ale ovlivňuje to vnímání naší vlastní reality a možností.
Pokud se bavíme o rovných příležitostech, je podle mě důležité přiznat si, že nemáme všichni stejnou startovní čáru. Sama pocházím ze sociálně vyloučeného prostředí, takže vím, že kontakty, zkušenosti nebo přístup k určitým příležitostem nejsou pro každého samozřejmostí.
Právě proto chceme přispívat k tomu, aby těch příležitostí bylo víc, ať už v regionu, nebo napříč Českem. Zároveň ale tvrdím, že velká část další cesty je také na nás. Pokud chci získat zkušenosti, musím je hledat, zkoušet nové věci a ptát se. Pokud chci poznat určité lidi, musím být iniciativní, oslovovat je a vytvářet si vlastní síť kontaktů.
Málokdo dostane všechno na stříbrném podnose. Často nás nejvíc posune právě odvaha zeptat se, oslovit někoho zkušenějšího nebo si říct o příležitost či spolupráci. A toho se stále spousta lidí zbytečně bojí.
Kdo je dnes typickou návštěvnicí Summitu? Podnikatelka, manažerka, žena na začátku kariéry?
Právě to prolínání je pro nás důležité. Nechceme vytvářet konferenci pouze pro podnikatelky nebo pouze pro ženy v managementu.
Na Summitu potkáte začínající podnikatelku, ženu ve vedení firmy, freelancerku, studentku i ženu, která vůbec neřeší změnu kariéry a přišla se vzdělávat, potkat nové lidi nebo si dopřát kvalitní den sama pro sebe.
Tahle pestrost je podle mě velmi cenná. Máme tendenci pohybovat se mezi lidmi ze stejného oboru a podobného prostředí, jenže nové příležitosti často vznikají právě ve chvíli, kdy se potkají lidé, kteří by se za normálních okolností nepotkali.
Narážejí mladší ženy ještě na stejné bariéry jako generace jejich matek, nebo dnes řeší úplně jiné problémy?
Některá témata samozřejmě zůstávají a nemyslím si, že se týkají jen žen. Co ale podle mě velmi zesílilo, je srovnávání a tlak způsobený množstvím možností. Paradoxně čím víc možností máme, tím těžší někdy je zorientovat se v nich a rozhodnout se, co vlastně chceme.
Máme přístup k obrovskému množství příběhů, kariérních cest, návodů a inspirace. To je skvělé, zároveň ale velmi snadno vzniká pocit, že bychom měli zvládat všechno, být úspěšní ve všech oblastech a hlavně už dávno vědět, kam směřujeme. Přitom potkávám spoustu lidí, kteří si i ve třiceti nebo čtyřiceti říkají, že pořád nevědí, co vlastně chtějí dělat.
Jednou z dnešních bariér tak možná je nenechat se zahltit všemi možnostmi a očekáváními okolí a naučit se rozlišovat, co skutečně chceme my sami. A myslím si, že to dnes řeší napříč generacemi ženy i muži.
Když se podíváte na ženy generace X, mileniálky a generaci Z, v čem se jejich představa o kariéře, úspěchu a osobním životě nejvíc liší?
Byla bych opatrná s tím, abychom miliony žen rozdělili do tří jednoduchých škatulek. Přesto mám pocit, že se mezi generacemi mění hlavně to, co jsou ochotné považovat za cenu úspěchu.
U generace X často vidím větší důraz na stabilitu, odpovědnost a schopnost dlouhodobě vydržet. Mileniálky mnohem víc otevřely téma rovnováhy mezi kariérou, rodinou a vlastním životem a začaly se ptát, jestli je opravdu nutné obětovat práci všechno. U generace Z je zase silnější potřeba autonomie – chtějí vědět, proč něco dělají, jaký to má smysl a jestli práce odpovídá jejich hodnotám a způsobu života.
Mění se také samotná definice úspěchu. Dřív byla často spojená s pozicí, statusem, penězi nebo tím, kolik toho člověk zvládne. Dnes do ní mnohem víc vstupují svoboda, flexibilita, zdraví, vztahy nebo možnost rozhodovat o vlastním čase.
A to mi přijde zajímavé. Mladší generace možná není méně ambiciózní, jen ambici ne vždy měří stejnými metrikami jako generace před ní.
Generace X často vyrůstala s představou, že úspěch znamená vydržet, pracovat víc a příliš si nestěžovat. Mileniálky začaly víc mluvit o rovnováze mezi prací a životem a Gen Z otevřeněji řeší hranice, psychické zdraví nebo smysluplnost práce. Vidíte tento rozdíl i mezi ženami, které přicházejí na vaše akce?
Do určité míry ano. Zároveň ale právě na našich akcích vidím, jak překvapivě podobná témata mohou řešit ženy v úplně odlišných životních fázích.
Žena kolem dvaceti často teprve zjišťuje, co umí, co jí jde, co všechno by mohla dělat a jakou cestou se vydat. Žena kolem padesáti už zpravidla mnohem lépe ví, kdo je, co umí a co má za sebou, ale může naopak hledat nový směr, změnu nebo další životní etapu. V obou případech jde svým způsobem o znovunastavení vlastní identity. Ženy, které k nám chodí, to často samy nazývají fází transformace.
Na naše akce chodí ženy napříč dekádami, zhruba od dvaceti do šedesáti let. Je zajímavé sledovat, jak spolu mluví o stejných tématech, ale každá z úplně jiné zkušenosti. Jedna řeší začátek, druhá změnu, třetí stabilitu. A přesto si často mají co předat.
Nemůže být právě generační změna silnějším motorem posunu než legislativa, kvóty nebo firemní programy diverzity? Nemění mladší ženy svět práce jednoduše tím, co už odmítají tolerovat?
Generační změna je velmi silná právě proto, že mění očekávání zaměstnanců i zákazníků. Když dostatečně velká skupina lidí začne říkat, že určité pracovní prostředí, způsob vedení nebo podmínky pro ni nejsou přijatelné, firmy na to musí reagovat.
Současně ale existují oblasti, kde samotná generační změna nestačí a kde má význam legislativa nebo změna systémových pravidel.
Za důležité považuji, aby se změna neodehrávala pouze na papíře. Můžete mít perfektní strategii diverzity, ale pokud člověk v každodenním fungování firmy žádnou změnu necítí, její reálný dopad je malý.
Existuje naopak něco, v čem měla generace X paradoxně větší svobodu než dnešní mladé ženy? Třeba menší tlak sociálních sítí, osobního brandingu, perfektního vzhledu a neustálého seberozvoje?
Digitální prostředí je v tomto velký paradox. Mladým ženám přineslo obrovské množství možností, kontaktů, vzdělání i inspirace, které předchozí generace neměly.
Zároveň ale vytvořilo pocit, že jsme neustále vystavené pohledu a hodnocení ostatních. Nejen v tom, jak vypadáme, ale i v tom, co děláme, jak pracujeme, cestujeme, cvičíme, podnikáme nebo trávíme volný čas. A když otevřete telefon, vždycky najdete někoho, kdo je zdánlivě úspěšnější, produktivnější nebo šťastnější.
Neřekla bych tedy, že jedna generace měla jednoduše větší svobodu. Každá měla svoje omezení. Ta dnešní jsou jen jiná – a někdy paradoxně méně viditelná.
Do letošního programu výrazně vstupují AI, technologie a osobní značka. Mohou technologie některé tradiční nevýhody žen odstranit, nebo naopak vytvoří úplně nové?
Za jednu z největších výzev považuji omezený čas, obzvlášť ve chvíli, kdy žena skládá dohromady kariéru, rodinu a domácnost. A právě tady mohou technologie velmi konkrétně pomáhat.
Umožňují automatizovat rutinní činnosti, pracovat odkudkoli, zrychlovat procesy a spoustu věcí zvládnout svépomocí i s menším rozpočtem. Proto se na Summitu nebavíme o technologiích jen jako o trendu. Jdeme hodně po praktičnosti: jak si pomocí automatizace a nástrojů ušetřit čas, udržet přehled a neztratit se v množství úkolů a informací. Otevíráme třeba práci s CRM systémy, jako je Raynet, a další nástroje, které mohou podnikatelkám a manažerkám reálně rozvázat ruce.
Nejde o to, aby ženy měly pocit, že musí držet krok s každou novou technologií. Chceme ukázat nástroje, které jim skutečně mohou ušetřit čas, energii nebo peníze a vytvořit větší prostor pro práci, ve které jsou opravdu potřeba ony samy.
Podle čeho poznáte, že Summit skutečně něco změnil? Co by měla žena po jeho skončení udělat jinak než před příchodem?
Každý rok se potkáme s konkrétními příběhy lidí, kterým obsah, kontakty nebo příležitosti, které vytváříme, skutečně v něčem pomohly a posunuly je dál – osobně nebo v byznysu. Někdo díky Summitu získá klienta, novou spolupráci, důležitý kontakt nebo se dostane mezi úplně nový okruh lidí. U někoho to znamená změnu směru, u jiného mnohem menší, ale stejně důležitý posun.
Někdy je dopad i v tom, že si člověk ujasní něco, co v sobě dlouho řešil, získá nový pohled nebo zjistí, že v určité situaci není sám a že jeho problém má řešení. A právě to je pro nás důležité – aby Summit nebyl jen příjemně strávený den, ale aby po něm něco reálně pokračovalo.
Pokud tedy žena cítí, že potřebuje impuls, změnu, nový kontakt nebo inspiraci, budeme rádi, když dorazí 9. října do Gongu v Ostravě. THE ŽENY ale fungují celý rok a nově spouštíme také komunitu, takže Summit je sice naší největší událostí, ale rozhodně není jedinou příležitostí se s námi potkat.